Trocha historie satelitního příjmu u nás:

Na začátku satelitního příjmu před několika lety - u nás kolem roku 1987 - se pro příjem používalo parabolických kruhových antén větších rozměnů (např. kolem 180 cm). K výrobě antény bylo většinou použito laminátu pokrytého kovovou odraznou vrstvou (alobal). Konvertory byly v provedení s přírubou a ozařovačem pro danou anténu. Jejich šumové číslo se pohybovalo kolem 2 dB. Tyto konvertory měly vstupní rozsah kmitočtů 10,950 - 11,750 GHz. Přijímače měly malý počet předvoleb (cca. 32) a dokázaly zpracovat pouze mono zvuk, stereo zvuk a dálkové ovládání bylo výsadou pouze luxusnějších modelů. Mnoho českých satelitních nadšenců si vyrábělo své vlastní přijímače na koleně. V těch dobách bylo možné zachytit na orbitě cca. 6 satelitů s celkem 20 volnými programy. 

V roce 1988 byl vynesen na orbit satelit Astra 1A na 19,2 st. východně, v průběhu roku 1989 začínají vysílat kanály Sky One, RTL, Sky News, Sat 1, Sky Movies. Firma Amstrad dává na trh celý přijímací komplet pro příjem ze satelitu Astra. Komplet obsahuje parabolu 80 cm, konvertor se zabudovaným elektrickým polarizérem a šum. číslem 1,8 dB, přijímač má 48 předvoleb, v provedení stereo a s dálkovým ovladačem. Cena celé sestavy je pro spotřebitele relativně nízká. Ostatní výrobci začínají reagovat a vznikají nové výrobky od firem Maspro, Technisat, ITT Nokia, Grundig, Pace.

V roce 1990 začíná vycházet nový časopis Parabola (nyní Parabola-Satelit), který se věnuje nejen programové nabídce stanic vysílajících přes satelit, ale i technické stránce satelitního příjmu. Jejím neúnavným popularizátorem je Ing. Jindřich Bradáč, CSc., který má velkou zásluhu na rozvoji satelitního příjmu u nás. Jeho články pomáhají mnoha satelitním nadšencům proniknout do satelitní problematiky. Je též autorem mnoha knih, např. Televizní satelitní příjem v ČSFR z roku 1991 či pozdější publikace jak o analogové, tak o digitální technice. V současné době též hojně publikuje ve specializovaném časopise Satelit Plus.

Na orbit se vynáší další satelity, vyšší vysílací výkony transpondérů umožňují použití přijímacích parabol menších průměrů (v Německu cca. 40 cm). Objevují se i ploché antény, které však nedoznají většího rozšíření. Pozice 19,2 st. východně se stává nejvíce sledovanou, s ohledem na výkon družice postačují již průměry přijímacích antén kolem 80 cm na našem území. 

S rozvojem soukromého podnikání po roce 1989 se objevuje řada firem, která se specializuje na satelitní techniku. Díky nim je již možné zakoupit z oblasti satelitní techniky prakticky cokoliv. Éra podomácky vyráběných antén a přijímačů končí ...